Příběh kapky - Jaroslav Heyrovský

50. výročí udělení Nobelovy ceny Jaroslavu Heyrovskému si odborná veřejnost připomenula mezinárodní konferencí, která počátkem prosince 2009 proběhla v prostorách Karlovy univerzity a zúčastnili se jí vědci z celého světa.

Ústav fyzikální chemie, J. Heyrovského v.v.i. uspořádal pro širokou laickou i odbornou veřejnost putovní výstavu „Příběh kapky“, která na fotografiích, filmech, písemných dokumentech a dalších exponátech (např. vývojová řada několika polarografů), připomenula důstojným způsobem příběh Jaroslava Heyrovského, nositele Nobelovy ceny za chemii.

Výstava se snaží přiblížit návštěvníkům osobnost Jaroslava Heyrovského (20.12.1890 – 27.3.1967), vědce, který svůj život věnoval bádání v oboru fyzikální chemie a po objevení polarografie vybudoval na Karlově universitě polarografickou školu, později v rámci Čs. akademie věd vedl Polarografický ústav, a Československo se tak stalo centrem výzkumu v polarografii pro celý svět, neboť do Československa přijížděli vědci a studenti z celého světa učit se této nové metodě, jež měla posléze široké užití v oborech, jako bylo zdravotnictví, hutnictví, těžká chemie, potravinářství či životní prostředí. Jeho vědecká práce byla teprve po 37 letech od objevu oceněna Nobelovou cenou.

Český vědec, fyzikální chemik, objevitel polarografie Jaroslav Heyrovský se narodil 20. prosince 1890 v Praze jako páté dítě v rodině profesora římského práva na Karlově univerzitě. Už od mládí se zajímal o přírodní vědy a dělal první chemické pokusy.

Studoval na akademickém gymnáziu v Praze, kde se jeho zájem soustředil především na fyziku, chemii a matematiku. V roce 1909 se dal zapsat na filozofickou fakultu Karlovy univerzity (matematika, fyzika, chemie), ale už v následujícím roce studoval na Univerzitě College v Londýně.

Hodnost bakaláře získal v roce 1913 a začal pracovat na disertační práci. Jeho studia však přerušila I. světová válka. Narukoval k zdravotnické jednotce, kde strávil celou válku. V roce 1918 předložil na Karlově univerzitě disertační práci.

Při rigorózní zkoušce se seznámil s problematikou rtuťové kapkové elektrody, která sloužila k měření povrchového napětí rtuti. Této problematice se usilovně věnoval několik let. Jeho pracovní úsilí bylo korunováno 10. února 1922, kdy objevil elektrolýzu se rtuťovou kapkovou elektrodou, tj. elektrochemickou metodu sloužící zejména pro účely chemické analýzy.

10. února 1922 byla poprvé v jedné z laboratoří Karlovy university v Praze zaznamenána polarizační křivka se rtuťovou kapkovou elektrodou a téhož roku v Chemických listech
vyšla práce „Elektrolysa se rtuťovou kapkovou kathodou".

První křivky závislosti elektrolytického proudu na napětí vkládaném na elektrody byly zaznamenávány ručně, v roce 1924 pak byl sestaven přístroj k jejich automatickému fotografickému záznamu. Přístroj byl nazván „polarograf“, protože byl určen k zápisu polarizačních křivek; podle něj pak dostala název i nová metoda.

J. Heyrovský si byl vědom významu tohoto objevu a ihned se skupinou spolupracovníků
zahájil další výzkumy. Jeho objev, od roku 1925 zvaný polarografie, budil zájem v celém světě. V roce 1922 byl jmenován mimořádným a v roce 1926 prvním řádným profesorem fyzikální chemie na Karlově univerzitě. V témže roce také se svým japonským spolupracovníkem M. Shikatou zkonstruovali polarograf, přístroj na automatickou registraci měřených veličin. Od roku 1952 byl profesorem a v letech 1950–63 ředitelem Polarografického ústavu ČSAV.

Za svůj objev polarografické metody a jejího využití v analytické chemii převzal 10.12.1959 z rukou švédského krále Gustava VI. Nobelovu cenu. Obdržel mnoho čestných
doktorátů a jiných ocenění.

Polarografii – která se stala největším přínosem československé vědy světové vědě ve dvacátém století – šířil nejen v tehdejším Československu, ale také na přednáškách v mnoha zemích: ve Spojených Státech (1933), v Sovětském Svazu (1934), Anglii (1946), Švédsku (1947), Čínské lidové republice (1958) a v Sjednocené arabské republice – Egyptě – (1960 a 1961). Jaroslav Heyrovský zemřel v Praze 27. března 1967 a je pohřben na Vyšehradě.

Jakási předpremiéra výstavy Příběh kapky, se uskutečnila v listopadu 2008 v rámci celoakademické akce Týden vědy a techniky 2008 v budově Akademie věd na Národní.
Ve dnech 23.9.–18.10.2009 byla umístěna v Aule Univerzity Pardubice, ve dnech 21.10.–8.11.2009 na Hvězdárně a planetáriu M. Koperníka v Brně.

Posléze se vrátila do Prahy, aby ji bylo možné navštívit ve dnech 2.12–18.12.2009. Autory výstavy byli Ing. Květa Stejskalová, CSc., Michael Heyrovský, Ph. D. a Prof. RNDr. Robert Kalvoda, DrSc. (plakát výstavy). Garantem výstavy byl Ústav fyzikální chemie J. Heyrovského Akademie věd ČR, v.v.i., z jehož archivu pocházejí přístroje, filmový materiál a řada fotografií a písemných dokumentů tvořících expozici. Některé dokumenty a fotografie byly pro pořízení kopií zapůjčeny rodinou Dr. M. Heyrovského a Nadačním fondem Jaroslava Heyrovského.

Další informacenajdete na stránkách www.jh-inst.cas.cz/heyrovsky/index.php?lang=cz.

Článek byl převzat  zčasopisu Chemagazín 1/2010 za laskavého svolení vydavatele časopisu pana Ing.M.Rotrekla